Jak létat do vesmíru
Uskutečnit let do kosmu je opravdu obtížná úloha a lidstvo se k možnosti jejího splnění dopracovalo teprve ve dvacátém století. Základem jsou fyzikální zákony objevené a popsané Newtonem (gravitace), Keplerem (pohyb v gravitačním poli), Ciolkovským (reaktivní pohon) a mnoha dalšími.
Pro úspěšný kosmický let je třeba připravit tři základní části - nosný prostředek (raketu), startovací a řídicí komplex (kosmodrom) a vlastní kosmický objekt (družici).
Jediným nosným prostředkem, který je schopen vynést užitečné zatížení na oběžnou dráhu, je v současné době raketa s chemickými raketovými motory. Dnešní rakety se obvykle skládají z několika stupňů, přičemž v každém z nich jsou raketové motory, nádrže na palivo a vnější plášť s nosnou konstrukcí. Zapomenout nesmíme ani na dokonalý řídicí systém, radiotechniku pro výměnu informací s řídicím střediskem, systém oddělování jednotlivých stupňů (s výbušnými šrouby a malými raketovými motorky) nebo třeba destrukční pyrotechniku pro případ neúspěšného startu.
Na startovací komplex (kosmodrom) jsou také kladeny vysoké požadavky. Musí být umístěn tak, aby startující rakety prolétaly nad řídce obydleným územím, musí zajistit dokonalou přípravu všech částí rakety i užitečného zatížení před startem a nakonec i hladký průběh startu. Kosmodromů proto na Zemi není mnoho a nejznámější z nich jsou Cape Canaveral na Floridě, Bajkonur v Kazachstánu a Kourou ve Francouzské Guayaně.
Největší pozornost je samozřejmě soustředěna na vlastní kosmický objekt s užitečným zatížením. Užitečným zatížením bývají obvykle vědecké přístroje, nebo jiná technická zařízení. I ty však na oběžné dráze potřebují podporu od ostatních systémů družice. Orientační a manévrovací motorky zajišťují potřebné změny dráhy a orientaci v prostoru v součinnosti s příslušnými čidly a také povely z řídicího střediska, předávanými radiotechnickým vybavením tělesa. Nezbytný je i systém dodávky elektrické energie složený většinou z akumulátorů a slunečních článků. Důležitá je i dobrá termoregulace, zajišťující stálou teplotu pro přístroje a v případě návratových těles se nesmí opomenout ani tepelná ochrana pro průlet atmosférou. Pilotované lety vyžadují navíc systém zabezpečení životních podmínek (Life Support System - LSS).
Poznámka na závěr: Nesmíme zapomenout na schopnost navržená řešení realizovat. Tedy mít dostatek vůle, schopných lidí, peněz, a také vyspělou technologii. Pokud toto vše máme, můžeme létat do kosmu!
